Poklad
Jako poklad na dně jezera
jako svitek páně gozera.
Jak leb na kostře se kající.
Jak můj pozdrav měsíci.
Jako pláň je sluncem zalitá
Jako tvář je rouškou přikrytá.
Jak sklenice téměř vypitá.
Tvůj úsměv už mně nevítá..
Tvoje ústa hebká jako plyš.
V skritu říkají jen tiše piš
básně které nikdo nečte si
Tiché nedopsané dopisy.
Ruka má se ujala pera
za rozbřesku nebo z večera
smrt ta zlá a bezbožná dcera
jen řekla tohle není nevěra.
Ruka ke spánku se blíží dál
v tom někdo v dálce tiše řekne pal
osud v kápi stál sám opodál
kdopak by si takhle život bral.
Jako poklad na dně jezera
jako svitek páně gozera.
Jak leb na kostře se kající.
je moje ruka sebevraždící....