Poklad

 

Jako poklad na dně jezera

jako svitek páně gozera.

Jak leb na kostře se kající.

Jak můj pozdrav měsíci.

 

Jako pláň je sluncem zalitá

Jako tvář je rouškou přikrytá.

Jak sklenice téměř vypitá.

Tvůj úsměv už mně nevítá..

 

Tvoje ústa hebká jako plyš.

V skritu říkají jen tiše piš

básně které nikdo nečte si

Tiché nedopsané dopisy.

 

Ruka má se ujala pera

za rozbřesku nebo z večera

smrt ta zlá a bezbožná dcera

jen řekla tohle není nevěra.

 

Ruka ke spánku se blíží dál

v tom někdo v dálce tiše řekne pal

osud v kápi stál sám opodál

kdopak by si takhle život bral.

 

Jako poklad na dně jezera

jako svitek páně gozera.

Jak leb na kostře se kající.

je moje ruka sebevraždící....