Balada o víle

Obličej tvůj krásný

vidím stále před očima.

Člověk nemusí být básník,

by viděl že vypadáš jak víla.

Jak víla tančící

za svitu měsíce.

Je skoro tradicí

že ošálí panice.

Ten přešel by snad světa kraj

by dostal se jen píď blíž

víla křikne: Hudbo hraj!

tu panic nezná žádnou tíž.

Vzlétne.Letí.Někam vzhůru.

Někam dál.

A panic proměnil s v můru,

aby se víl člověk bál....