Když krajina za mnou uhání,
jak splašené stádo koní,
mám chuť dát se do psaní
a myslet jenom na ni.
Když železný oř veze mě pryč, do strání
a kapky deště o sklo zvoní,
zas mám chuť dát se do psaní
a psát už jenom o ní.
